Claim více než používá každá druhá firma, což svědčí o jeho kvalitě.
Takže co víc jsem?
Co se týče pracovních zkušeností, tak to můžu vzít popořadě od obskurních brigád. Začnu třeba pomocnou silou v Bulharském obchodě s potravinami v domě kde jsme bydleli, kde jsem na konci každého dne dostala pytel koblih, které se neprodaly.
Dál jsem pokračovala ilegálním výlepem letáků, ale moje kariéra strmě stoupala a začala jsem rozdávat letáky u metra a stávala jsem se vždy na chvíli zpovědnicí všech zvláštních lidí, co se pohybují po Praze. Byla jsem lákána do sekt, na podezřelé focení a dokonce mě jeden pán požádal, abych před někým předstírala, že jsem jeho dcera.
Proč jsem měla potřebu tohle všechno od patnácti dělat? Bylo totiž potřeba vydělávat na letenky u kterých v ceně nebylo přistání.
To mě přivádí k další kapitole, kterou je práce na sportovním letišti. Nejprve jsem nějakou dobu balila padáky a potom se mi naskytla příležitost natáčet tandemové seskoky. Což byla fakt hezká brigáda. Bavilo mě být průvodcem lidem, co šli poprvé skočit z letadla, uklidňovat je a rozptylovat, když prožívali možná největší strach v životě.
Mezi tím jsem nějak dostudovala a šla do svojí první „opravdové“ práce. Zamířila jsem tenkrát jako grafik do firmy Stream.cz. Dělala jsem spíš grafiku, přičuchla jsem i k motion grafice a UI. Za krátkou chvíli byl zbytek podílu firmy prodán i se mnou firmě Seznam.cz, kde jsem oficiálně dodnes. V Seznamu jsem ze začátku dělala spíš věci, co vyžadují nějaké kreslící dovednosti. Postupně mě ale víc a víc bavilo řešit uživatelský zážitek a navrhování, tak jsem se stala UI návrhářkou.
Střih – přišly děti. A mně se posunuly priority. Jedním z důsledků je to, že se teď pokouším založit vlastní školu. Doufám, že už brzy budu moci napsat, že se dílo podařilo. Není to vůbec samozřejmé.
Než se to povede, mám starší dceru na individuálním vzdělávání a sama se vracím do školy, kde budu studovat školský management.
A do toho bych ráda trochu ilustrovala.