Neumím psát. Radši kreslím. Možná sem místo slovního shrnutí mého dosavadního života později nakreslím komiks, to by mohla být pro mě menší bolest než plodit text. Už jsem uvažovala, že naházím nějaká hesla do ChatGPT a dám k tomu povel, ať mi z toho vyrobí cool čtivý „About me“. Jenže ChatGPT je zaneprázdněn. Asi nejsem jediná na světě, kdo potřebuje pomoct se psaním.
Tak začnu třeba odzadu. Sedím v prasovně ve vesnici za Prahou. Ano, čtete správně, v prasovně a ne pracovně. Prasovna je název odvozený od skutečnosti, že si v naší pracovně zřídily pracovnu také naše dvě malé dcery. Slizy/třpitky/lepidlo. Moje starší sedí zrovna u tabletu a vzdělává se v Minecraftu. Mladší odpadla v autě po plněných knedlíkách, když jsme jely ze dne otevřených dveří jedné domškolácké skupiny a spí vedle. Zjistily jsme, že je to tam na nás zřejmě ještě dost sešněrované.
Mojí hlavu teď hodně zaměstnávají alternativy ke standardnímu školství. Sama jsem zvědavá, jak nakonec dopadneme. Mám už svou představu o ideálu vzdělávání a těžko se mi z ní chce slevovat. Neslevit ale možná bude pro mě znamenat velký kariérní úkrok, protože si nejspíš budu muset tu školu založit sama.
Ještě před tím, než jsem začala řešit vzdělávání se mi narodily děti. Jsem s mladší oficiálně ještě na rodičovské dovolené, ale celou dobu dělám aspoň něco málo z domova. Zejména ilustrace, protože u nich je pevně ohraničeno to, kdy už jsou hotové a většinou na mě nečeká tým dalších x lidí, kteří potřebují ode mě podklady, jako to bývá při navrhování UI. A já vzhledem k omezenému času a mentální kapacitě s dětmi dělám to, co mi trochu šetří nervy a co mě nejvíc baví.
UI návrhářku jsem dělala před mateřskou v Seznam.a.s. Oficiálně tam ještě pracuji. UI věci na ukázku tu ode mě neuvidíte. Když jsem odcházela na mateřskou, nic jsem si nezkopírovala, všechno jsem tam nechala a bylo mi fajn.
V té době jsme dost jezdili s manželem s naší dodávkou po Evropě (k čemuž se teď snažíme vrátit s dětmi, ale co si budeme povídat, není to stejné 🙂 ). Navštívili jsme taky Asii jenom s 16l baťůžky. K tomu se snad zase taky dopracujeme. Na takhle dlouhý let s dětmi zatím úplně nebyla nálada, rekonstruovali jsme dům a taky byl Covid.
Asi 10 let jsme s manželem spolu skákali z letadla, tam jsme se i poznali. Moc fajn to bylo a taky moc dávno. Začala jsem se skákáním ještě na základce, když mi bylo 15. Se skákáním jsou spojené moje první pracovní zkušenosti. Přece jen to není úplně levný sport pro děvče na střední škole a nějak na to bylo třeba vydělávat. Rozdávala jsem ze začátku letáky v metru, pak jsem povýšila na baliče padáků a nakonec jsem si při škole přivydělávala jako kameramanka tandemových seskoků.
Na střední jsem šla na výtvarnou školu Václava Hollara, poté i na VOŠ Václava Hollara, obor interaktivní grafika. Takže jsem trochu přičichla k animaci a 3D.
Po škole jsem šla na chvíli pracovat pro Stream.cz než ho i se mnou skoupil Seznam.
Tak a to by bylo zatím všechno. Nechám to tak, než si uvědomím co za hrůzu jsem napsala a smažu to.
Stránky jsou ještě tak trochu ve výstavbě, ale rozhodla jsem se, že už je zveřejním, protože to bych to nedodělala nikdy.
P.S.: Kdybyste chtěli něco nakreslit, napište mi a když budu mít čas, něco vymyslíme.